V roce 1999 jsem pro nakladatelství Aventinum ilustrovala knížku bratří Grimmů O Bělince a Růžence. Jednalo se o milou pohádku pro nejmenší děti. Brzy nato jsem byla požádána o práci na velké knize Pohádky bratří Grimmů, která už svým výběrem pohádek byla naprosto odlišná od té předchozí. Byla určena starším dětem a především obsahovala to, co tito autoři měli rádi – horory – dokonce i v pohádkách. To mě zaujalo a snažila jsem se tento náboj respektovat v celkovém pojetí ilustrací.Netušila jsem však, že nakladatelé, motivováni mojí knížkou pro nejmenší, chtějí stejně laskavé obrázky i v těchto strašidelných pohádkách. V této podobě to prostě nepřijali. Já se však časem přesvědčila na častých školních besedách, že nakladatelé často děti podceňují. Například ten kritizovaný strašidelný vlk z pohádky O Červené Karkulce si dokonce zahrál jednu z hlavních rolí ve Svěrákových Operkách v loutkovém divadle Radost.